08.09.2009

Po patnácti letech oblékne dres v mistrovském utkání za Litvínov útočník Roman Vopat (* 1976), asi nejzajímavější jméno z nových posil v litvínovském kádru. Den po podpisu smlouvy jsme urostlému útočníkovi (192 cm výšky, něco málo pod metrák váhy) položili několik otázek.

Jak se vaše angažmá seběhlo?
„Mohl jsem jít do zahraničí ale po konzultaci s tátou a bráchou jsem zakotvil v Litvínově. S panem Hořejším a Robertem Reichlem jsme se dohodli rychle. Důležité bylo, že mi Sparta vyšla vstříc a pustila mě na hostování. Jsem rád, chtěl jsem zakončit kariéru v klubu, který mi dal šanci hrát vrcholový hokej a kde jsem vyrostl.“  

Kdy naskočíte do hry?
„Letní přípravu jsem měl kvalitní, ale mám určité tréninkové manko, které doháním. Žijeme s manželkou a dětmi v Kanadě, kde je přes léto omezená možnost bruslit a trénovat kvůli různým dětským školám. Takže teď chodím na led s pátou lajnou, abych bruslil co nejvíc a ještě si přidávám s juniory. Měl bych být připravený na páteční utkání.“  

Jaká by měla být vaše role v mužstvu?
„Trenéři budou po mě chtít to samé, co hraji stále – důrazný hokej, chodit do těla, bojovat v rozích. Litvínov není příliš velké mužstvo, to bych měl pomoci zlepšit.“  

Poslední rok jste strávil v Dánsku, jaká to byla zkušenost?
„Hokejově to nebylo špatné, hraje tam dost Kanaďanů a Američanů. Ale ligu dost zasáhla ekonomická krize, dva kluby dokonce během roku zbankrotovaly, což soutěži sportovně moc neprospělo.“  

Máte trochu vizitku rváče. Hlásíte se k ní a na co se mohou fanoušci těšit?
„Moc se k tomu nehlásím, navíc česká liga je trochu jiná. Co jsem tady hrál, popral jsem se jen ve Spartě s Ustrnulem. Myslím, že moje role bude trochu jiná.“  

Vrátil jste se do Litvínova po patnácti letech, koho jste z té doby znal?
„Působil jsem tehdy v mužstvu, které vedl nebožtík pan Hlinka a Josef Beránek. Byl jsem mladý, vykulený, odehrál jsem sedm zápasů. Už tenkrát po mě chtěli agresivní, důrazný hokej. Z Litvínova si samozřejmě pamatuju Jirku Šlégra a Roberta Reichela.“

Budete v Litvínově sám?
„Ano, manželka s dětmi, které začaly chodit do školy, zůstala v Kanadě. Během olympiády se za nimi snad podívám.“  

Jste z hokejové rodiny, jak jste připraven na to, že vás otec a bratr budou mít stále na očích?
„S bráchou jsme se dosud vídali tak jednou za měsíc. Pracuje jako skaut, jezdí po Evropě, sleduje hráče, hokeji rozumí. Je mi jasné, že kritika bude. Ale jsem na to připraven a myslím, že mi to může jen pomoci.“  

Cíle mužstva a vaše?
„Chci být zdravý, to je základ. Mužstvo bude chtít postoupit do play off, to je cíl. Pak už je to zase soutěž od nuly. Já chci hrát tak, abych nezklamal tátu a vedení klubu.“