09.10.2009
Jedním z mladých hráčů, kteří letos pravidelně nastupují v dresu HC BENZINA Litvínov, je obránce Matěj STŘÍTESKÝ (* 20. září 1990).
Do Litvínova přišel jako talentovaný mladík ze Vsetína a snaží se vybojovat si místo v extraligovém kádru. Zahrál si na MS skupiny B hráčů do 18 let a nyní se snaží udržet v kádru reprezentační dvacítky pro elitní šampionát na přelomu roku.
Pocházíte ze sportovní rodiny?
„Taťka hrál fotbal za Vsetín, nižší soutěž. Po mém narození toho nechal, profesionálně by se tím na Vsetíně neuživil.“
Jak se zrodil váš přestup do Litvínova?
„Můj agent se zná s panem Bublou. Slovo dalo slovo a ocitl jsem se tady.“
Jak vzpomínáte na svou extraligovou premiéru?
„Bylo to v Praze na Spartě, ještě se Vsetínem. Nedařilo se nám, beci dělali chyby a někdy v polovině zápasu mě trenéři poslali do hry. Myslím, že jsme nakonec prohráli.“
Cítíte se nyní v A týmu Litvínova lépe, když je vás tam z litvínovského bronzového celku juniorů hned pět, spolu s vámi Gerhát, Majdan, Bojer a Brzobohatý.
„Ani to nějak nepociťuji, je to prakticky stejné. Jen nás tam je zkrátka víc mladých.“
Letos jste poprvé v extralize nastoupil v zápase 6. kola proti Vítkovicím. Hned v první třetině jste skóroval, od druhé už ale nehrál. Proč?
„Byl jsem u dvou gólů, co jsme dostali a trenéři chtěli s utkáním něco udělat, tak stáhli hru na tři pětky. Pak se zranili Jirka Šlégr a Radim Skuhrovec, takže do třetí třetiny jsem zase naskočil.“
První extraligovou branku jste vstřelil přesně v den svých 19. narozenin. Jaká byla oslava a jak velké zápisné do hráčské kasy?
„Oslava moc být nemohla, hraje se teď hodně zápasů. Schoval jsem si pro mámu jedny noviny, kde vyšel článek s fotkou. Přišlo mi asi třicet esemesek, volala mi babička a kamarádi. Zápisné? Ještě nebylo, ale asi mě nějaké čeká, jestli na to kluci nezapomněli.“ (smích)
Váš nejsilnější extraligový zážitek?
„Spíš v juniorech. Vyhráli jsme se Vsetínem titul. Finále bylo se Zlínem, na rozhodující třetí zápas přišlo čtyři tisíce diváků, bylo to derby. Stadión se úplně otřásal. Ten první gól v extralize taky nebyl špatný. I když byl spíš náhodný. Zachytil jsem střelu, která vyjížděla ze třetiny po mantinelu a nahodil puk na bránu. Před brankářem přejeli dva tři hráči, Kuba Štěpánek asi neviděl, puk jej trefil do masky a skončil v síti.“
Jak často se dostanete domů do Vsetína?
„Moc ne, tak dvakrát za půl roku. Aspoň na vánoce. Teď už je to lepší, mám řidičák. Loni to bylo složitější.“
Jak vnímáte osud vsetínského a hokeje a jeho současný stav?
„Dnes už ne tak detailně, spíš z doslechu, co mi řekne táta nebo lidi ze zimáku a kamarádi. Loni jsem se byl podívat, když hráli play off o postup do první ligy. Město hokejem pořád žije, chodí tam velké návštěvy. Myslím, že postoupit z druhé ligy by mohli.“
Napadá vás paralela mezi Vsetínem a Litvínovem?
„Docela ano. Jsou to obě menší města a je tam podobné zapálení lidí pro hokej.“
Stíhají vaše zápasy rodiče?
„Byli se tu podívat na přátelácích. Kdybych se prosadil a udržel v kádru, asi by přijeli na zápasy na Moravě. V Třinci nechám tátovi pro jistotu lístky na vrátnici, ale dělá do pěti a asi to tím pádem nestihne.“ (smích)
Váš dosavadní největší úspěch a čeho byste chtěl ve sportu dosáhnout?
„Ten titul v juniorech. Sním o tom, co každý malý kluk: reprezentovat Českou republiku, dostat se na olympiádu a na mistrovství světa. Taky si zahrát NHL a třeba získat Stanley Cup.“
Před vstupem na led se křižujete. Jste věřící?
„Ano. Křižuju se jen při nástupu na led k zápasu. Ne že bych chodil často do kostela, ale že je něco jako bůh nad námi, v to věřím.“ –vn-
