15.11.2009

Do Litvínova se vrátil po osmi letech, bohatší o zkušenosti z NHL, KHL a mistrovství světa. Obránce Karel Pilař (narozen 23. 12. 1977) se v roce 2001 stal světovým šampiónem. 9. října posílil litvínovskou defenzívu. V Litvínově by po měsíčním hostování a uplatnění opce měl strávit celou sezónu. Je čtyři měsíce ženatý.

Naskočil jste do zápasů a byla na vás znát velká chuť do hry. Bojoval jste i s nerozehraností?
„Řekl bych, že chuť hrát ji převážila. Dlouho jsem nehrál, čekal jsem, jestli se někde dohodnu. V Litvínově mi vyšli vstříc a já to měl jednodušší o to, že znám kluky a prostředí. Těšil jsem se.“ 

Proč jste si vybral číslo 9?
„Měl jsem vždycky devětadvacítku. Tady, pak i v Torontu. Na Spartě jsem ji mít nemohl, tak jsem si vzal 92. Ten dres tady teď nebyl a když se to narychlo vybíralo, řekl mi pan Rykl, ať si vezmu devítku, se kterou hrával on.“

Od začátku jste vynikal v produktivitě, čím si to vysvětlujete?
„Začalo se nám dařit, chytli jsme lauf a body mi tam zkrátka naskákaly. Je to i o štěstí a hlavně o formě celého týmu. Ta byla dobrá a těžil z ní pak každý hráč.“

Jak vzpomínáte na své první dvě extraligové sezóny v Litvínově (1999 – 2001)? Byl nejsilnějším momentem proměněný rozhodující nájezd v zápase play off na Spartě?
„Byly to krásné dva roky, vzpomínám rád. Hrál jsem ještě takový spíš bezstarostný hokej, plný energie a nadšení. Bylo mi dvaadvacet a o životě a hokeji jsem toho moc nevěděl. Ty dvě sezóny mi hodně pomohly do budoucna.“

Mezi muži jste začínal v první hokejové lize v Jindřichově Hradci a v Kralupech nad Vltavou. Dva roky na to už jste hrál NHL a v roce 2001 jste se v Německu stal s českou reprezentací mistrem světa. To byl obrovský skok do velkého hokeje. Očekával jste takový vzestup?
„To určitě ne. Vždycky jsem si ale věřil, že hokej hrát umím. Začínal jsem v Litvínově. Byl tu výborný mladší dorost, do kterého jsem se nedostal a šel do Sparty. Tam jsem se neprosadil do áčka a prošel si pak druhou ligou. Pomohlo mi to, zkusil jsem si „dno“ a byl na rozhraní, rozhodoval jsem se, jestli se hokeji věnovat naplno, nebo dělat školu. Už v Kralupech se mi začalo trochu dařit, tak jsem se do toho pustil. Začal jsem trénovat i v létě, což jsem předtím nedělal, a dával hokeji všechno. Dostal jsem pak šanci v Litvínově a druhý rok měl štěstí, že jsem hrál v první lajně s Robertem Reichlem. Vyhrál jsem bodování obránců a jel na mistrovství světa. Bylo to rychlé, určitě jsem to takové nečekal.“

Trochu jsme utekli od toho nájezdu v play off na Spartě. Nedávno jste proměnil i v Ostravě v zápase s Vítkovicemi…
„Věřil jsem si, že dám, protože nájezdy mi vycházejí. V mistrákách jsem jel myslím čtyřikrát, na Spartě, v Magnitogorsku, se Spartou ve Spengler Cupu a teď, a vždycky jsem proměnil. V Ostravě to samozřejmě bylo štěstí. Mám nějaké věci nacvičené, ale většinou se rozjedu, brankář neví, co udělám a já sám to taky nevím, takže to má gólman těžké…“

Čemu se rád věnujete ve volném čase?
„Mám hodně rád sport. V létě se snažím být na kurtech, hraju fotbal a podobně. Mám taky dost kamarádů, kteří hrají fotbal, tenis nebo i házenou a fandím jim.“

Přivítal jste extraligovou přestávku? Cítil jste, že potřebujete odpočinek a potrénovat?
„Někde po zápase venku, myslím zrovna ve Vítkovicích, jsem toho ještě ve spojení s cestou už měl docela dost a na přestávku se těšil. Ale poslední zápasy už jsem se zase cítil dobře, takže ani ne. Program v Čechách zase není tak náročný, v Rusku bylo zápasů víc a spolu s přelety to bylo náročnější.“

V mužstvu Benziny jste už měsíc, jak vidíte jeho ambice?
„Myslím, že určitě patříme do play off. Ani tam bysme nemuseli být bez šancí, i kluby ze špičky tabulky jsme poráželi. Ale nejdřív se tam musíme dostat. Máme hodně šikovné útočníky a řekl bych, že hrajeme v extralize jeden z nejhezčích hokejů. Potřebujeme odstranit nějaké rezervy v obraně.“ –vn-