 |
| |
Zimní stadion
Ivana Hlinky |
v provozu od 5. prosince 1955 (postaven za 4 měsíce) |
| |
zastřešen v roce 1965 (opět za 4 měsíce)
pojmenován po Ivanu Hlinkovi v roce 2004
|
| |
kapacita cca 7000 diváků, z toho 2000 k sezení
|
| Rozměry kluziště |
60 x 29 m |
| Druhý stadion |
v provozu od roku 1979, dokončen 1982, krytá hala |
Veřejné bruslení
(spodní plocha) |
| rodiče s dětmi |
| veřejnost |
| Poznámka: pokud se hraje extraligový zápas mužů, veřejné bruslení se nekoná |
| Spojení |
z autobusového i vlakového nádraží Litvínov: |
| |
tramvají č. 1, 3, 4 (směr Konečná Litvínov-Osada), čtvrtá zastávka |
| |
autobusem č. 13 (směr Loučná, Osek), třetí zastávka |
| |
pěšky cca 20 minut (směr Litvínov-Osada) |
| Vstupenky |
|
| V termínu od 1 týdne před utkáním ELH do zahájení předprodeje v pokladně (den před utkáním) možno telefonicky rezervovat lístek na tribunu západ-přízemí (vedle trestné lavice), a to do 1. řady (sedadla č.1-138) a do 2. řady (sedadla č.1-126) na tel. čísle 476 767 219 (pí. Štěrbová) - každý všední den od 8 do 14 hodin (mimo 12 až 12:30) |
|
 |
První myšlenka postavit v Litvínově zimní stadión vznikla už krátce po 2. světové válce, v tehdejším oddíle Kordy (Čechie) Litvínov. K realizaci však nedošlo.
Úspěšný byl až druhý pokus, vzešlý z výboru oddílu Jiskry Stalinovy závody Litvínov v roce 1955. Tehdy se do čela oddílu postavil Josef Šatný, dlouholetý čelný funkcionář oddílu (vedl jej s roční přestávkou rekordních 16 let!).
Lední hokej se od roku 1945 hrál v Litvínově na bývalém hřišti házené v ulici S. K. Neumanna. Po jeho jedné delší straně lemovala hřiště přízemní krytá tribuna.
|
 |
Pan Šatný se pak jako odborník–stavař podílel na realizaci stavby stadiónu. Projektantem byl ing. Kolda z Brna, investorem Ministerstvo chemického průmyslu a realizátorem pak dílny údržbářských útvarů závodu.
Výstavba byla zahájena v srpnu 1955.
|
 |
Ke slavnostnímu otevření došlo dne 5. prosince 1955, tedy za neuvěřitelné čtyři měsíce! V exhibici zde tehdy vystoupili pražští krasobruslaři, mezi nimiž nechyběli později slavní sourozenci Romanovi.
Hokeji byl nový stadión slavnostně předán 7. prosince 1955 utkáním Litvínov – Rumunsko (7:1).
Zahájení provozu bylo obrovským a rozhodujícím impulsem pro rozvoj klubu… |
 |
Významnou doprovodnou kapitolou byl také vpravdě průkopnický vývoj strojů na úpravu ledu v Chemických závodech v Záluží.
Dále byly v krátké době postaveny železobetonové tribuny severní a jižní a pro prvoligovou premiéru v roce 1959 nad šatnami i tribuna východní. V roce 1964 na ni navázala tribuna jižní, už coby předetapa zastřešení.
|
 |
To bylo provedeno od května 1965 do srpna 1965, opět tedy za pouhé čtyři měsíce.
Za brankami bylo původně drátěné pletivo v kovové konstrukci, které později nahradily sítě. Boční strany zůstávaly kryté jen mantinely. Teprve v roce 1982 dostalo hrazení nástavbu z tvrzeného skla. Od poloviny 90. let jsou na mantinelech plexiskla, která chrání reklamy.
V roce 1979 byla v bezprostředním sousedství stadionu postavena druhá plocha, která byla v roce 1982 zastřešena. To znamenalo mnoho tréninkových hodin navíc, zejména pro klubovou mládež a bruslící veřejnost.
Stadión se stal jedním z nejvýznamnějších sportovišť ve městě. Do dnešního dne se na něm uskutečnilo mnoho hokejových utkání mezinárodních a také dvanáct mezistátních, první už v roce 1965. Sloužil zároveň oddílům stolního tenisu, šachu, šatny fotbalistům a atletům. |
 |
Prameny uvádí, že na atraktivní prvoligové zápasy v 60. letech se do nekrytého hlediště vměstnalo i deset tisíc diváků. Po zastřešení se kapacita snížila na 8 000 lidí, při vyprodaných zápasech se uváděla návštěva 8 500. V říjnu 1995 byly slavnostně otevřeny lóže pro sponzory a V. I. P. hosty, řešené jako vestavba na severní tribuně. Spolu s omezením z důvodu bezpečnosti se tím kapacita snížila na stávajících 7 000 diváků, z toho 2 000 sedících. |
V roce 2004 byla firmou Inženýrské stavby L. M., a. s. Postoloprty provedena rekonstrukce ledových ploch, zejména rozsáhlá rekonstrukce podloží hlavní plochy včetně mantinelů, modernizace střídaček, vybudování sněžné jámy a dalších úprav. Unikátní technologii představovalo umístění finální betonové desky na dutý "stůl" ze spirolových panelů, ukotvených přes několik metrů vysoké piloty až do vrostlého terénu.