Hokej Litvínov

Zimní stadion Ivana Hlinky v provozu od 5. prosince 1955 (postaven za 4 měsíce)   zastřešen v roce 1965 (opět za 4 měsíce) pojmenován po Ivanu Hlinkovi v roce 2004   kapacita cca 7000 diváků, z toho 2000 k sezení Rozměry kluziště 60 x 29 m Druhý stadion v provozu od roku 1979, dokončen 1982, krytá hala Veřejné bruslení (spodní plocha) rodiče s dětmi veřejnost Poznámka: pokud se hraje extraligový zápas mužů, veřejné bruslení se nekoná Spojení z autobusového i vlakového nádraží Litvínov:   tramvají č. 1, 3, 4 (směr Konečná Litvínov-Osada), čtvrtá zastávka   autobusem č. 13 (směr Loučná, Osek), třetí zastávka   pěšky cca 20 minut (směr Litvínov-Osada) Vstupenky   V termínu od 1 týdne před utkáním ELH do zahájení předprodeje v pokladně (den před utkáním) možno telefonicky rezervovat lístek na tribunu západ-přízemí (vedle trestné lavice), a to do 1. řady (sedadla č.1-138) a do 2. řady (sedadla č.1-126) na tel. čísle 476 767 219 (pí. Štěrbová) - každý všední den od 8 do 14 hodin (mimo 12 až 12:30)

První myšlenka postavit v Litvínově zimní stadión vznikla už krátce po 2. světové válce, v tehdejším oddíle Kordy (Čechie) Litvínov. K realizaci však nedošlo. Úspěšný byl až druhý pokus, vzešlý z výboru oddílu Jiskry Stalinovy závody Litvínov v roce 1955. Tehdy se do čela oddílu postavil Josef Šatný, dlouholetý čelný funkcionář oddílu (vedl jej s roční přestávkou rekordních 16 let!). Lední hokej se od roku 1945 hrál v Litvínově na bývalém hřišti házené v ulici S. K. Neumanna. Po jeho jedné delší straně lemovala hřiště přízemní krytá tribuna.

Pan Šatný se pak jako odborník–stavař podílel na realizaci stavby stadiónu. Projektantem byl ing. Kolda z Brna, investorem Ministerstvo chemického průmyslu a realizátorem pak dílny údržbářských útvarů závodu. Výstavba byla zahájena v srpnu 1955.

Ke slavnostnímu otevření došlo dne 5. prosince 1955, tedy za neuvěřitelné čtyři měsíce! V exhibici zde tehdy vystoupili pražští krasobruslaři, mezi nimiž nechyběli později slavní sourozenci Romanovi. Hokeji byl nový stadión slavnostně předán 7. prosince 1955 utkáním Litvínov – Rumunsko (7:1). Zahájení provozu bylo obrovským a rozhodujícím impulsem pro rozvoj klubu…

Významnou doprovodnou kapitolou byl také vpravdě průkopnický vývoj strojů na úpravu ledu v Chemických závodech v Záluží. Dále byly v krátké době postaveny železobetonové tribuny severní a jižní a pro prvoligovou premiéru v roce 1959 nad šatnami i tribuna východní. V roce 1964 na ni navázala tribuna jižní, už coby předetapa zastřešení.

To bylo provedeno od května 1965 do srpna 1965, opět tedy za pouhé čtyři měsíce. Za brankami bylo původně drátěné pletivo v kovové konstrukci, které později nahradily sítě. Boční strany zůstávaly kryté jen mantinely. Teprve v roce 1982 dostalo hrazení nástavbu z tvrzeného skla. Od poloviny 90. let jsou na mantinelech plexiskla, která chrání reklamy. V roce 1979 byla v bezprostředním sousedství stadionu postavena druhá plocha, která byla v roce 1982 zastřešena. To znamenalo mnoho tréninkových hodin navíc, zejména pro klubovou mládež a bruslící veřejnost. Stadión se stal jedním z nejvýznamnějších sportovišť ve městě. Do dnešního dne se na něm uskutečnilo mnoho hokejových utkání mezinárodních a také dvanáct mezistátních, první už v roce 1965. Sloužil zároveň oddílům stolního tenisu, šachu, šatny fotbalistům a atletům.

Prameny uvádí, že na atraktivní prvoligové zápasy v 60. letech se do nekrytého hlediště vměstnalo i deset tisíc diváků. Po zastřešení se kapacita snížila na 8 000 lidí, při vyprodaných zápasech se uváděla návštěva 8 500. V říjnu 1995 byly slavnostně otevřeny lóže pro sponzory a V. I. P. hosty, řešené jako vestavba na severní tribuně. Spolu s omezením z důvodu bezpečnosti se tím kapacita snížila na stávajících 7 000 diváků, z toho 2 000 sedících.

V roce 2004 byla firmou Inženýrské stavby L. M., a. s. Postoloprty provedena rekonstrukce ledových ploch, zejména rozsáhlá rekonstrukce podloží hlavní plochy včetně mantinelů, modernizace střídaček, vybudování sněžné jámy a dalších úprav. Unikátní technologii představovalo umístění finální betonové desky na dutý "stůl" ze spirolových panelů, ukotvených přes několik metrů vysoké piloty až do vrostlého terénu.