Kristián Reichel: Snažím se být lepší než ostatní

Jediný syn litvínovské ikony Roberta Reichela se svěřil jak je těžké hrát pod svým otcem. Přiblížil své cíle a sny do hokejové a budoucnosti. Zhodnotil také rozdíly mezi českou a světovou mládeží.

Syn olympijského vítěze z Nagana a trojnásobného mistra světa Roberta Reichela to nemá v životě zrovna jednoduché. Většina veřejnosti se ho snaží přirovnat ke svému otci, který válel i ve slavné zámořské NHL. Lidé očekávají, že mladý Kristián bude také jednou táhnout reprezentaci a litvínovské mužstvo. Mladý centr si to tak ale nebere a snaží se hrát svoji hru. „Neberu to tak, že bych se měl tátovi vyrovnat, táta byl výborný hokejista, teď i trenér. Snažím se, abych byl já co nejlepší a vůbec si to nepřipouštím. Jestli budu hrát hokej nebo ne záleží jen na mně, ale budu se snažit dotáhnout to co nejdále,“ říká teprve patnáctiletý útočník.

Robert Reichel se po ukončení kariéry začal věnovat trenérskému řemeslu. Dříve vedl i A-tým, ale teď se plně věnuje litvínovské a české mládeži. V Litvínově vede společně s Jaroslavem Hüblem mladší dorost a vede také českou reprezentaci do šestnácti let. V obou týmech působí i jeho syn Kristián Reichel a přiznává, že hrát pod otcem není zrovna jednoduché. „Je to o mnoho těžší než to mají ostatní kluci. Chci být lepší než ostatní, je to hlavně těžší v tom, že mám všude nad sebou dohled, protože táta mně určitě více sleduje, když mě trénuje jak v reprezentaci, tak v Litvínově. Ostatní nemají takový dohled jako já, ale nevadí mi to, snažím se být co nejlepší,“ burcuje se mladý forvard.

Být lepším hráčem znamená se vzdát i části osobního života a věnovat se tréninku i individuálně. Mladý Kristián je právě jedním z těch hráčů, co trénují i nad rámec tréninkových jednotek v Litvínově. „Vždy v pondělí chodíme ještě se třemi spoluhráči střílet, abych měl dobrou střelu. Snažíme se především zapracovat na technice a tvrdosti střely. Poté ještě chodíme do posilovny s Davidem Onuferem (kondiční trenér), kde hlavně posilujeme, abychom byli silnější,“ vysvětluje Reichel.

Kristián Reichel byl vždy hlavní postavou svého týmu. V mladším dorostu byl i jeho kapitánem. Trenéři na něj spoléhají, protože on je právě jedním z hráčů, kteří mají za úkol táhnout svůj tým a dávat důležité góly. Mladý forvard si tlak nepřipouští. „Jsem rád na ledě, takže mi to tolik nevadí,“ směje se. „Je na mě trochu tlak, ale já to tak vůbec neberu, beru to tak, jako bych byl normální hráč v týmu. Jestli jdu hrát přesilovku nebo oslabení je jenom o tom, jak makám na tréninku a že dělám pro to i něco navíc,“ poukazuje litvínovský útočník.

Syn Roberta Reichela podědil po svém otci mnoho hokejového umu, šikovnost a rychlost je jednou z jeho předností. Mladý útočník má ale také výbornou střelu. Svou hru se ale snaží podřídit týmovému úspěchu. „Jsem bojovný, umím dát i pár gólů v útoku, ale hraju hlavně pro tým, abychom vyhrávali,“ říká.

Ve starším dorostu nastoupil Kristián Reichel ke třem utkáním a vedl si skvěle. V každém zápase dokázal vstřelit branku a pokaždé si také připsal asistenci. Ve třech utkáních bilance 3+3 jen značí jak je tento mladý hokejista talentovaný. „Ve starším dorostu je hokej o něco rychlejší, ale nervózní jsem byl jen v první zápase první střídání. Pak to ze mě spadlo a už to bylo dobré. Náhodně jsem párkrát vystřelil a něco tam z toho spadlo,“ skromně popisuje své pocity.

Litvínovský útočník je také asistentem kapitána v reprezentaci do šestnácti let. Jako hlavní příčinou českého handicapu oproti světové špičce vidí především ve fyzičce. „Podle mě se světovou špičkou dokážeme hrát dobře dvě třetiny, pak nám odejdou síly a zápas prohrajeme. Je to hlavně o tom, jak hráči na sobě pracují, nestačí jenom tréninky, ale musíš makat víc i ve svém volnu. Nemáme takovou fyzičku jako ty nejlepší týmy,“ popisuje hlavní problémy českého mládežnického hokeje.

Každý hokejista má určité cíle v sezóně, Kristián není výjimkou. „Chtěl bych se udržet ve starším dorostu a hrát co nejvíce. Také bych se rád udržel v reprezentaci,“ přeje si.

Robert Reichel byl jedním z nejlepších českých centrů, svou pozici potvrzoval jak v NHL, české reprezentaci nebo v Litvínově. Jeho syn Kristián je také centr a čerpá i z rad svého otce, které ve světě nasbíral. „Začínal jsem na pravém křídle, pak jsem se posunul na centra. Táta mi poradil, jak mám hrát bule, jak se má zapřít a předal mi i nějaké finty. Jinak mi moc jiných rad nedává,“ říká šikovný centr.

V mladém Kristiánovi dřímá obrovský talent a většina příznivců litvínovského hokeje doufá, že jednou bude stejně dobrý jako jeho otec. Jako každý hokejista má i Kristián velký sen si zahrát slavnou NHL, ale cesta bude ještě dlouhá a nebude to mít jednoduché. Rád by si také zahrál za rodný Litvínov. „Jsem ve starším dorostu, chci se dostat do juniorů. Rád bych si zahrál i za áčko, ale mým největším snem je hrát v NHL, jako hrál táta. Uvidíme, jak se to vyvine, doufá litvínovský talent.