Rozhovory 24.03.2021
Autor: Ondřej Mach, Ondřej Vlk

Mladí hráči? V některých vidíme velký potenciál, říká trenér Václav Sýkora

Verva se v letošní sezóně probojovala z 11. místa do play off, kde ale podlehla v osmifinále hradeckému Mountfieldu 0:3 na zápasy. Zkušený asistent trenéra Václav Sýkora zhodnotil ze svého pohledu uplynulou sezónu. V rozhovoru zmínil i problematiku zapracovávání mladých hráčů do A-týmu a přiblížil, jak ovlivnila pandemie koronaviru Covid-19 hokejové prostředí.

Jak byste zhodnotil uplynulou sezonu?

Byla opravdu výjimečná. Myslím, že jsme měli ztíženou startovní pozici, protože jsme se skládáním kádru začínali docela pozdě. Některé hráče jsme získali, jiné ne. Během sezony jsme neměli skoro žádné příchody, můžeme tam počítat snad jen Lukáše Žejdla. Sezona byla specifická i tím, že se nesestupovalo. Dá se říct, že jsme mohli experimentovat, ale ono to není zase tak jednoduché. Víme, jaký bude příští ročník. Hráče jsme si potřebovali otestovat a mladší kluci podle mě dostali docela velkou šanci, aby ukázali, co v nich je. S některými počítáme na příští sezonu, jiní nastupovali hlavně v první lize. Myslím, že jsme udělali velmi dobrou letní přípravu, která proběhla v podstatě tak, jak byla plánována. Horší to bylo, když jsme pak šli na led. Vím, že si tím prošly všechny extraligové kluby. Záleželo taky na tom, kdy klub karanténa postihla. My jsme ji měli dvakrát, pak jsme hned naskočili do soutěže. Myslím, že se na nás tréninkové výpadky hodně projevily. Zkomplikovalo nám to situaci v tom, že jsme jako noví trenéři měli strašně málo času na to, abychom na mužstvo přenesli naši vizi. Vypadlo nám hodně tréninků, během soutěže jsme se s tím dlouho potýkali. Měli jsme hodně špatný začátek, prohráli jsme první čtyři utkání, i když se dá říct, že jsme všechny hráli s top týmy. Ale samozřejmě to nikomu nepřidalo, trochu jsme se z toho hrabali. Pak došlo k zlepšení, i když jsme měli určité výkyvy. Věděli jsme, že k nim dojde, ale nechtěli jsme, abychom se propadli příliš hluboko. Velkou část sezony jsme s tím bojovali. Tým se podle mě během roku posunul, bylo to vidět hlavně v závěru soutěže, kdy jsme dokázali hrát vyrovnané zápasy i s týmy ze špičky. Zlepšili jsme se i v dalších aspektech, jako byly speciální týmy a tak dále. Bohužel jsme to pak nezúročili v play off. Sice jsme splnili hlavní cíl dostat se do předkola, ale tam jsme jednoznačně vypadli. Pro mě osobně to bylo trochu zklamání, protože jsem si nemyslel, že to bude tak jednoznačné. První dva zápasy podle mě byly hodně vyrovnané, ale ve třetím jsme propadli. Velmi dobrý začátek jsme nepřetavili v nějaký gól. Vlastně nás to pronásledovalo celou sezonu, často jsme prohráli o branku nebo dvě.

Patříte k nejzkušenějším koučům v extralize, máte za sebou řadu domácích i zahraničních angažmá. Byl pro vás tento ročník po psychické stránce nejtěžší, vzhledem ke koronavirové krizi?

Neřekl bych to tak, každopádně byl hodně složitý. Ve vyrovnané soutěži, kde každý může porazit každého, chcete hrát o nejvyšší příčky, ale zároveň je tam i strašák v podobě sestupu – ten tady letos nebyl. Po psychické stránce to byla určitá úleva, na psychiku to nebyl takový tlak. Podle mě se ale ukázalo, že nikdo nechtěl prohrávat. Hráli jsme těžké zápasy i s týmy, které v tabulce byly pod námi. České Budějovice skončily s velkým odstupem poslední, a přesto jsme s nimi odehráli vyrovnané zápasy. Bylo to náročné, ale zažil jsem i těžší sezony.
 

Mluvil jste o tom, že vás na začátku zabrzdily karantény. Kvůli nahuštěnému programu už pak moc prostoru na trénink nebylo, že?

Přesně tak. Nechci to brát jako výmluvu, protože podmínky byly pro všechny stejné. Jiné týmy ale byly déle pohromadě, v tom to měly trochu jednodušší. Vlado Országh tady nastolil nějaký trend podle svých představ, jak bychom měli hrát. Podle mě to dělal výborně a do naší hry přinesl spoustu dobrých věcí. Ale neměl čas, aby to aplikoval tak, jak si představoval. Když se pak soutěž nahustila, tak bylo na tréninky hrozně málo prostoru. Za měsíc jsme hráli i třináct zápasů, dokonce jsme během třinácti dní hráli šest utkání. Tam se vůbec trénovat nedalo, maximálně jen nějak regeneračně. Aby se do mužstva vtloukaly systémové věci, tak to nešlo. Na druhou stranu mě příjemně překvapilo, jak to kluci zvládali fyzicky. V létě jsme na ledě měli málo tréninků a já jsem se bál, že se to na kondici projeví. Měli jsme nějaké výkyvy, kdy jsme byli unavení. Ale jinak to mužstvo podle mě fyzicky zvládlo dobře, to bych bral jako pozitivum.

Co vidíte za šestizápasovou sérií výher, která přišla na konci základní části?

Drtivou většinu zápasů jsme hráli na hraně, kdy o úspěchu rozhodoval jeden gól. Podle mě jsme se zlepšili v obranné činnosti a na oslabení, to je vždycky základ. Naše hra šla nahoru, ale pořád nám to trochu drhlo v koncovce. V týmu musíte mít zabijácké typy, které mají střelecký instinkt a dávají góly. My jsme jich tolik neměli. Nejvíc se to čeká od prvních dvou lajn, ale když sečteme podíl každého hráče do týmového součtu, tak bychom chtěli, aby byl vyšší, než byl ve skutečnosti. Největší problém jsme zkrátka měli s produktivitou. Kdybychom naši převahu dokázali vyjádřit góly, tak jsme víc zápasů dovedli do vítězného konce. Mnohokrát jsme měli výborný začátek, ale soupeř nám jednou dvakrát ujel a my jsme zápas ztratili. Možná na nás ležela psychická deka, protože jsme věděli, že se na góly nadřeme. Potom jsme začali věřit tonu, že když budeme hrát dobře dozadu, tak zvládneme vyhrát i na dva góly. Hráči začali přijímat náš systém, začali mu víc věřit, a to všechno přispělo k tomu, že se výsledky zlepšily.

Před posledním utkáním základní části jste sahali po osmé příčce, v předkole jste se mohli vyhnout Hradci Králové. Jak to zpětně vnímáte?

Nemyslím si, že to bylo rozhodující. Sice jsme se mohli vyhnout Hradci, ale narazili bychom na jiná mužstva. Byly tam kvalitní týmy, vždyť to teď pořád vidíme. Vítkovice zatápěly Kometě, Olomouc dokonce postoupila do čtvrtfinále. Soupeře jsme si vůbec nevybírali. Co se týče toho posledního zápasu, tak to bylo velké dilema, jak do něj jít. Po sérii vítězství toho měla formace Viktora Hübla plné zuby. My jsme to s hráči diskutovali a chtěli jsme vědět jejich názor. Teď už víme, že vítězství by nám zaručilo osmé místo. V předchozích zápasech jsme vyhrávali a nikam jsme se nepohnuli, protože týmy kolem nás sbíraly body také. V posledním kole se pak stalo to, že zase všichni prohráli. Měli jsme šanci být osmí, bylo to ve hře. Spíš už jsme se ale chtěli soustředit na play off a hráče pošetřit. Měli jsme krátkou pauzu, za další dva dny už jsme začínali předkolo. S hráči jsme to probrali a celkem jsme dali na ně v tom, že by před play off uvítali odpočinek. Proto jsme to tak udělali. Kdybychom do Zlína jeli kompletní, tak by nám nikdo nezaručil, že vyhrajeme.

 

Hradec Králové byl letos pro Litvínov neoblíbeným soupeřem, prohrál s ním všech sedm vzájemných klání. Stihli jste si už vyhodnotit, v čem byl problém?

Řešili jsme to už před play off, po těch čtyřech zápasech základní části. Pro nás byla nepříjemná fyzická hra Hradce, v obraně mají silné kluky. Na jednu věc jsem ještě zapomněl – měli jsme velký problém v předbrankovém prostoru. Myslím, že se to projevilo v play off. Když vezmu zápasy s Hradcem, tak jsme se zlepšovali. V základní části jsme s nimi postupem času hráli lépe a lépe, poslední zápas jsme prohráli jen díky naší špatné produktivitě. První dva zápasy play off herně celkem splňovaly naše představy, třetí už ne. Po dobrém začátku nám Hradec odskočil, tak trochu jsme zkolabovali. Z mužstva už pak bylo cítit, že si uvědomuje, že to bude strašně těžké. Možná jsme měli v hlavě, že jsme Hradec v sezoně ani jednou neporazili. V poslední třetině jsme viděli snahu, ale nedokázali jsme si vytvořit větší tlak. Asi tak bych to viděl. Museli bychom hrát mnohem víc fyzicky a vyrovnat se jim v soubojích, abychom mohli pomýšlet na postup.

Co říkáte na výkony obránců Aarona Irvinga a Uvise Janise Balinskise, kteří se přes pomalejší start vypracovali v týmové opory?

Oba předtím hráli kvalitní soutěže. Přišli sem fyzicky velmi dobře připravení, což u cizinců někdy bývá problém. Kondiční trenér Švehla na nich během sezony zapracoval, to se podle mě také projevilo. Ještě bych zmínil Oskarse Cibulskise, který sem také přišel jako nový. Jeho výhoda byla, že nehrál jako cizinec a nebral nám licenci. Kluci v předchozích sezonách hráli trochu jiný hokej a nějakou dobu jim trvalo, než se zvládli adaptovat. Souviselo to i s problémy na začátku sezony, trochu se s tím prali. My jsme ale věřili, že to v nich je, protože jsme si sháněli dost informací, než jsme je podepsali. Jsme rádi, že to během sezony potvrdili. Společně s Honzou Ščotkou to byli tři naši nejlepší obránci. Oskars nás nezklamal, i když jsme od něj na začátku taky čekali trochu víc. Na konci základní části ale ukázal, že dokáže být velká opora. Chtěli jsme od něj vyšší agresivitu, aby v obranném pásmu přistupoval k hráčům rychleji. Dost se zlepšil, byli jsme s ním spokojeni. Ale naším nejlepším obráncem v sezoně byl jednoznačně Honza Ščotka. Od začátku si držel výkonnost a neměl skoro žádné výkyvy, byl pro nás hodně platným hráčem.

Mimo jiné přišel ještě Patrik Demel, který předtím působil v univerzitní NCAA. Jak jste byli spokojeni s jeho výkony?

Jsem rád, že o něm můžu mluvit zvlášť. Nechci na něj zapomenout, protože nám spadl tak trochu z čistého nebe. On trénoval ve Vítkovicích, ale klub o něj neprojevil zájem a my jsme si o něm sehnali informace a vzali ho sem. Od začátku nás zaujal, hodně se nám líbila jeho pracovní morálka. Jeho hra už byla na vysoké úrovni, i když pořád má samozřejmě co zlepšovat. Ale je to typ, který půjde nahoru, protože je nesmírně pracovitý a skromný. Má to v hlavě srovnané a ví, co chce. Jeho výkony v sezoně nás hodně potěšily. Odvedl to, co jsme od něj čekali.

Změna nastala také v brankovišti: pozici jedničky zastával Denis Godla, záda mu v závěru sezony kryl Šimon Zajíček.

Brankáři se nám jevili velmi dobře. Denise jsme si vytipovali, byl to jeden z prvních hráčů, kterého jsme podepsali. To ale bylo už předtím, než jsme sem přišli jako noví trenéři. Nechci gólmany hodnotit moc konkrétně, protože to přísluší spíš Zdeňkovi Orctovi. Denis byl jasná jednička a potvrdil to v drtivé většině zápasů. Týmu dal šanci, aby uhrál slušný výsledek, nebo vyhrál. Bylo jen na ostatních, jak toho dokážou využít. Denis byl vlastně nejvytíženějším gólmanem celé extraligy. David Honzík toho zas tolik neodchytal, bohužel měl zdravotní problémy. Pak jsme se rozhodli udělat změnu, když o něj měl zájem Třinec. Vyhověli jsme jim, protože jsme chtěli dát šanci Šimonu Zajíčkovi. Na trénincích se nám líbil, pak to potvrdil i v zápasech. Šimon před sebou má skvělou budoucnost. Gólmani podle mě ve většině zápasů patřili k nejlepším hráčům a určitě splnili naše představy.

 

V Litvínově se dlouhodobě mluví o tom, kdo jednou nahradí Viktora Hübla a Františka Lukeše. Oba ale každoročně přesvědčují, že pro tým jsou velmi důležití i v pokročilém věku. Souhlasíte?

Určitě, s tím stoprocentně souhlasím. Hokej se možná vyvíjí jiným směrem, ale oni jsou tak dobří, že se v něm neztrácejí. Doplňují se, jsou to podobné typy, hrají na stejné vlně. Dokážou situace řešit tak, že to soupeř nepřečte. Hráčů s takovou technikou a přehledem je v dnešní extralize málo. Pořád jsou výjimeční a výrazně platní, ve spoustě zápasů mužstvo táhli. Kdo je nahradí, to už je druhá otázka. Pokud se tady objevili nějací hráči, kteří měli šanci je nahradit, tak už tady třeba nejsou. Na druhou stranu jich nebylo zase tolik. Já věřím tomu, že tihle dva to ještě nějaký ten rok potáhnou a noví lídři se mezitím objeví. Je tady pár kluků, ze kterých můžou vyrůst fakt dobří hokejisté. Záleží jen na nich, jak na sobě budou pracovat. Pak se to může stát, že je nahradí.

Nakolik podle vás ročník ovlivnila nepřítomnost diváků na tribunách?

Byl to obrovský zásah. Hlavně ze začátku to pro nás všechny bylo strašně zvláštní, hráčům diváci chyběli nejvíc. V domácích zápasech s fanoušky cítí sounáležitost, tlačí je to k lepším výkonům. Hodně se tak mazala výhoda domácího prostředí. Myslím, že to mělo obrovský vliv. Bylo by zajímavé srovnat, jestli by extraliga měla stejnou kvalitu s diváky na tribunách. Bohužel to nejde vyzkoušet. Ale myslím, že úroveň soutěže byla vysoká i bez toho. Všechny týmy chtěly vyhrávat, i když je netlačil strašák sestupu. Šlo jim o umístění, až do konce se o něco hrálo.

Dřív do nejvyšší soutěže naskakovalo větší množství mladých hráčů, někteří pak hned po přechodu mezi seniory vyloženě zářili. Proč myslíte, že je dnes situace odlišná?

Kluků je určitě míň, protože musí být fakt výjimeční. Takoví hráči jsou, ale není jich tolik. Podle mě je to tím, jak se hokej změnil, jde směrem do rychlosti a síly. Mladí kluci potřebují být nejenom technicky a psychicky vyspělí, ale i fyzicky. Myslím, že některým to pak trvá déle, než dorostou, aby byli schopní se do A-týmu posunout a hrát stabilně. Když vezmu svou generaci, tak se kádry také tolik neměnily. Teď je úplně jiná doba. Kluci to mají těžší se prosadit, někteří nejsou tak silově vybavení, aby se hokejově vyrovnali ostatním. Zkrátka potřebují víc času.

Myslíte, že se na tom podepisuje dnešní doba? Děti mají možnost dělat více sportů, navíc vládnou moderní technologie.

Všechno spolu souvisí, doba mění podmínky. Já jsem do oddílu přišel v deseti letech, to už je dneska nemyslitelné. Jeden můj spoluhráč dokonce s hokejem začal ve čtrnácti letech. Jenže my už jsme v té době uměli bruslit, protože jsme se to naučili na rybníku. Přišel jsem do přípravky a už jsem měl nějaké základy. Měl jsem na to čas, protože jsem neměl mobil ani počítač. Přišel jsem ze školy, aspoň jsem si napsal úkoly a šel jsem ven. Další věc je, že jsme sporty měli kde dělat. Na sídlištích byly prostory, kde jsme mohli hrát fotbal, za barákem jsme měli takové parkoviště, kde nebyla žádná auta. Tak jsme tam hráli fotbal. Když tam dneska přijedu, tak je to plné aut a není tam prostor. Je pravda, že v některých městech jsou oplocená hřiště, ale děti tam nejdou. Bohužel chybí i klimatické podmínky. Letos byla poměrně dobrá zima, ale předtím to na bruslení vůbec nebylo.

 

Vraťme se zpátky k Litvínovu. Jak se vám jeví mladí odchovanci klubu?

Měli jsme možnost je vidět v tréninku, ale některé jsme tady měli velice krátce. Část jich působila v první lize v Litoměřicích, bohužel jsme nemohli vidět kluky z juniorky. Mládežnické soutěže byly zavřen, za mě je to sportovní neštěstí. Je to pro ně obrovská škoda. Kluci s námi byli na některých trénincích, máme je tady i teď. Není tady třeba mladý Skuhrovec, který s námi krátce trénoval, pak byl zraněný a teď je s osmnáctkou na soustředění. Nebudu jmenovat, ale v některých vidíme velký potenciál.

Nyní vás čeká pauza, na začátku května se sejdete na letní přípravu. Už máte jasno, s jakým kádrem půjdete do nové sezony?

Máme vizi. Otázka je, do jaké míry se ji povede naplnit. Rozhodující jsou ekonomické podmínky klubu, od toho se všechno odvíjí. Další věc je situace na trhu, ani jedno není úplně ideální. Mužstvo se každopádně snažíme posílit, pro další sezonu musí být silnější. Musí do něj přijít přímočařejší a fyzičtější hráči, kteří budou hrát agresivní hokej. Uvidíme, jak se nám to povede.  

Zhruba před rokem se v Litvínově vytvořil téměř kompletně nový realizační tým. Jak vás spolupráce s Vladimírem Országhem a dalšími obohatila?

Budu mluvit za sebe. Musím říct, že přestože se v tomhle prostředí pohybuji strašně dlouho, tak mě to hodně obohatilo. Všechno pro mě nebylo úplně nové, ale důležité bylo, že tady jako hlavní trenér byl Vlado Országh. Jsem strašně rád, že mám možnost s ním spolupracovat, protože si myslím, že je to skvělý trenér, který je nesmírně pracovitý a o hokeji toho ví hrozně moc. Zdeňka Orcta znám hodně, až teď ho ale poznávám jako trenéra gólmanů. Podle mě je to skvělý odborník a jsem strašně rád, že tady je. Pro gólmany je to velká věc, takový člověk jim v rozvoji může hodně pomoct. Pak je tady Petr Švehla, se kterým už jsem také v minulosti spolupracoval a znám ho. Když jsme hledali kondičního trenéra, tak jsem ho hodně doporučoval, protože je to bezvadný člověk a strašně pracovitý kluk. Má obrovské zkušenosti a rozumí tomu, ať už jde o silovou přípravu nebo stravování. Jsem strašně rád, že se tenhle kolektiv sešel.

Zápasy - Junioři včera

Junioři padli s Pardubicemi po prodloužení 3:4

Ve 22. kole juniorské Extraligy zavítaly na led Litvínova Pardubice. Zápas přinesl celkem sedm branek, včetně té vítězné z prodloužení. Skóre sice otevřeli domácí, ale hosté otočili na 1:3, takže ke konci utkání to byli právě Litvínovští, kteří museli vynaložit své síly, aby dostali zápas do prodloužení.
Více >
Mládež včera

Chceme naší prací ukázat, že hokej v Litvínově je sportem číslo jedna, říká Kamil Havelka

Vedení sportovního spolku před sezónou angažovalo novou posilu do svého týmu. Mikael Pančák byl trefou do černého. Do práce s těmi nejmenšími vnesl nový vítr a pomáhá tak nastartovat změnu. Kamil Havelka, který je předsedou spolku HC Litvínov v obsáhlém rozhovoru zhodnotil jeho dosavadní práci a rozhodnutí, proč k této změně s vedením došli....
Více >
Zápasy - Dorost před 2 dny

Úspěšný vstup do dorostenecké nadstavby! Litvínov porazil Chomutov 5:4

Zatímco extraligová sezona je v plném proudu, její dorostenecká sestřička pomalu přechází ve vyřazovací část. Do nadstavby zasáhl i Litvínov, mladí chemici v úvodním duelu porazili nedaleký Chomutov. Přestože vedli už o tři branky, nakonec se o výhru strachovali.
Více >
×
Dnes v 13:00 | Jun.
HC VERVA Litvínov
Mountfield HK